Martin Beck hned navázal:

"Určité věci dokonce nasvědčují tomu, že poslední výstřely vypálil ve chvíli, kdy už začal přecházet chodbičkou dopředu, a to doleva. Jeden z nich zřejmě zasáhl Stenströma."
"To je jasně zákopová technika;" řekl Gunvald Larsson.
"Gunvald měl před chvílí velice výstižnou poznámku," řekl suše Hammar."Zmínil se o tom, že to je poněkud nesrozumitelné. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že se střelec v autobuse výborně vyznal a ovládal manipulaci na přístrojové desce."
"Nebo alespoň se zařízením na otvírání dveří," upřesnil pedantsky Ek.
V místnosti nastalo ticho. Hammar se zamyšleně zamračil. Po chvíli se zeptal:
"Opravdu si myslíte, že v tom autobusu někdo prostě najednou vstal, všechny postřílel a pak si klidně odešel? A že nikdo z cestujících vůbec nestačil zareagovat? A řidič nestačil ve vnitřním zrcátku vůbec nic zpozorovat?"
"Ne," ozval se Kollberg."Úplně takhle se to nezběhlo."
"A co vy ostatní?"
"Někdo přišel shora po zadních schodech se samopalem připraveným k palbě," řekl Martin Beck.
"Někdo, kdo tam už nějakou dobu seděl sám," doplnil Kollberg."Čekal na vhodný okamžik."
"Jak sleduje řidič, jestli v horním patře někdo je?" zeptal se Hammar.
Všichni se podívali na Eka, který si opět odkašlal a řekl:"Na schodech jsou fotobuňky, které jsou propojeny na počítač na palubní desce. Ten připočítá každého, kdo vystoupí po předních schodech nahoru, takže řidič může během jízdy kontrolovat, kolik má nahoře cestujících."
"A když autobus prohledávali, ukázal jim zřejmě počítač nulu!"
"Ano."